logo

Rozhovor s olympionikem Jaroslavem Volfem

 

Jaroslav Volf je bývalý vodní slalomář, deblkanoista, několikanásobný mistr světa, který na olympijských hrách získal stříbrnou a bronzovou medaili. Po Mistrovství světa 2013 v Praze ukončili společně se svým partnerem Štěpánkem sportovní kariéru, on sám se stal manažerem slalomářského oddílu Dukla Brandýs nad Labem.

 

Kanoistika je dozajista jedním z nejnáročnějších sportů, ať už po technické a fyzické stránce, ale i z důvodu určité nepředvidatelnosti vody na které se závodí. Jakými vlastnostmi a dovednostmi by měl podle vás disponovat dobrý kanoista nebo kanoistka?

Z mého pohledu je kanoistika na divoké vodě především dovednostním sportem. Nicméně pouze díky technickým dovednostem, případně jakési „pohybové genialitě“ se ve finálové desítce na světových soutěžích opakovaně a stabilně umisťovat nedá. Perfektní fyzická připravenost je pro závodníky zkrátka nezbytná. Na druhou stranu ve vodním slalomu zpravidla nevyhrávají jedinci s největšími svaly. Podívejte se na Standu Ježka, Štěpánku Hilgertovou, nebo Jirku Prskavce. Všichni to jsou spíše subtilní jedinci, kteří vynikají dokonalým citem pro vodu, dokáží předvídat, myslet dopředu a na vzniklou situaci optimálně reagovat efektivní kombinací záběrů ve správný okamžik. Ti nejlepší závodníci si věří, dokáží zdravě riskovat a krizové situace v závodě ještě proměnit ve svou výhodu.


Jak velkou roli hraje při závodech psychika?

Ve vodním slalomu je psychika jednou z nejvýznamnějších složek výkonu. Závodní jízda trvá zpravidla 90 - 100 vteřin a v tomto poměrně krátkém čase musí závodníci prodat vše, co se v dosavadním tréninku naučili. Při určité míře nepředvídatelnosti vodního prostředí, jak jste správně zmínil v úvodní otázce, to bývá úkol poměrně obtížný a stresující. Z vlastních předstartovních pocitů si vybavuji, že jsem měl vždy na mysli, že i poměrně malá chyba v podobě nepřesného nájezdu třeba jen o 20 centimetrů, může znamenat zkažený závod.

Dosáhl jste mnoha úspěchů a mnohdy jste musel zvítězit i nad soupeři ze zemí, ve kterých je kanoistika téměř národním sportem. Jaké jsou vaše silné stránky?

Hodnotit vlastní silné stránky by asi bylo trochu zavádějící. O čem si myslím, že je moje silná stránka, mohou ostatní vnímat jako slabinu. Ale jak jsem toho tedy dosáhl? Řekl bych, že se to stalo přibližně tak: Jako malý kluk jsem měl obrovské štěstí, že se mnou moji rodiče sportovali. Plaval jsem, bruslil, hrál fotbal, jezdil lyžovat, jezdil na běžkách. Při jedné letní dovolené, v době kdy mi bylo asi 5 let, jsme vyrazili na vodu a to mě naprosto pohltilo. Rok na to jsem viděl v televizi závody ve vodním slalomu v Liptovském Mikuláši a od té chvíle jsem měl obrovský sen, že se chci jednou stát mistrem světa ve vodním slalomu. Asi jsem byl trochu magor a nic jiného mě opravdu nezajímalo. Založením spíše flegmatik, navíc se sníženou funkcí štítné žlázy, jsem asi k vrcholovému sportu ty nejlepší předpoklady neměl. Ale tréninku jsem věnoval spoustu času a po prvních úspěších v juniorské kategorii se to se mnou již tak nějak samo táhlo :). Samozřejmě jsem měl štěstí na trenéry, klika byla, že jsme se potkali s Ondřejem Štěpánkem, že se nám vyhýbala vážnější zranění.

 

Svoji kariéru vrcholového sportovce jste ukončil a přijal pozici vedoucího trenéra v Armádním sportovním oddílu vodního slalomu DUKLA v Brandýse nad Labem. Jak se cítíte v manažerské roli? Čeho byste chtěl dosáhnout?

Pravdou je, že moje současná pracovní pozice nemá se sportem až tak moc společného. Mým hlavním úkolem je zajišťovat servis našim trenérům, aby mohli trénovat a závodníkům, aby mohli závodit. To znamená, že jsem takovým mezičlánkem mezi našimi sportovci a vedením ASC DUKLA Praha. Administrativa v rámci rezortu MO je poměrně obsáhlá a časově náročná, takže k trénování se dostanu příležitostně jen jako záskok, nebo asistent. Ve volném čase se také věnuji trénování dětí v Brandýse nad Labem. A nejzásadnější vize? Sjednotit oddíl na jednom místě, nejlépe v těsné blízkosti tratě, na které by naši profesionální a poloprofesionální sportovci mohli celoročně trénovat a také závodit. Umělá slalomová dráha v Brandýse nad Labem tento požadavek bohužel ne zcela splňuje.

Jaký by, podle vás, měl být kvalitní trenér?

Náš trenér Ondra Mohout říkával, že nejlepší je ten trenér, se kterým chtějí trénovat ti nejlepší závodníci. Tím je myslím řečeno vše. Ale abych to trochu rozvedl, v případě vrcholového sportu by podle mého názoru měl být trenér nejzasvěcenějším odborníkem na daný sport a v případě tréninku dětí by to měl být všestranný sportovec a dobrý motivátor, se kterým sport děti baví.

Pro vaše trenéry jsme, v rámci projektu Sport hlavou, uspořádali seminář na téma mentální příprava sportovců. Co vám přinesl?

Setkání jsme zorganizovali na základě nabídky pro sportovní kluby, kterou jsme od vaší společnosti dostali. A protože čím dál tím víc našich sportovců přichází s požadavkem přípravy na soutěže také po mentální, nebo psychické stránce, rozhodli jsme se prověřit možnosti užší spolupráce. Úvodní sezení bylo informační a je na trenérech, jak dané možnosti se svými sportovci využijí. Pro mne osobně byla přínosem již ta skutečnost, že když si sportovci dokáží své problémy sami uvědomit a pojmenovat, v dnešní době jim nic nebrání v tom, aby relativně snadno získali různé materiály či publikace o psychologii sportu, které se zabývají vnitřní motivací, sebedůvěrou, pozitivním myšlením, pozorností, či předstartovními stavy. Již samotné zvědomění různých postupů, technik a metod je může posunout o velký kus dál.


Mnoho sportů se potýká s nedostatkem zájmu ze strany dětí a mládeže. Jaká je situace v kanoistice?

V kanoistice je situace dle mé praxe trenéra mládeže a člena závodní komise Českého svazu kanoistů zcela odlišná. Začátečníků předžákovského i žákovského věku má náš sport tolik, že v závodní komisi řešíme, jak závody zvládnout tak, aby se program stihl odjet alespoň do té doby, než se začne stmívat. Teď to trochu zlehčuji. Ale počet startující mládeže je nejvyšší, jaké za své téměř pětadvacetileté působení u vodního slalomu pamatuji. A to je pro vodní slalom jednoznačně dobře.

Publikováno 18.1.2016 v sekci Média